Občanský zákoník » HLAVA TŘETÍ - Zastoupení

Zastoupení

Paragrafy:   § 22   § 23   § 24   § 25   § 26   § 27   § 28   § 29   § 30   § 31   § 32   § 33   § 33a   § 33b  

§ 22

(1) Zástupcem je ten, kdo je oprávněn jednat za jiného jeho jménem. Ze
zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.

(2) Zastupovat jiného nemůže ten, kdo sám není způsobilý k právnímu
úkonu, o který jde, ani ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy
zastoupeného.

§ 23

Zastoupení vzniká na základě zákona nebo rozhodnutí státního orgánu
(zákonné zastoupení) anebo na základě dohody o plné moci.

§ 24

Zástupce musí jednat osobně; dalšího zástupce si může ustanovit, jen
jestliže je to právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto. I
z právních úkonů dalšího zástupce vznikají práva a povinnosti přímo
zastoupenému.

§ 25

zrušen

Zákonné zastoupení

§ 26

Pokud nejsou fyzické osoby k právním úkonům způsobilé, jednají za ně
jejich zákonní zástupci.

§ 27

(1) Kdo je zákonným zástupcem nezletilého dítěte, upravuje zákon o
rodině.

(2) Zákonným zástupcem fyzické osoby, která byla rozhodnutím soudu
zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo jejíž způsobilost k právním
úkonům byla rozhodnutím soudu omezena, je soudem ustanovený opatrovník.

(3) Nemůže-li být opatrovníkem ustanoven příbuzný fyzické osoby ani
jiná osoba, která splňuje podmínky pro ustanovení opatrovníkem,
ustanoví soud opatrovníkem orgán místní správy, popřípadě jeho
zařízení, jestliže je oprávněno vystupovat svým jménem (§ 18 odst. 1).

§ 28

Jestliže zákonní zástupci jsou povinni též spravovat majetek těch,
které zastupují, a nejde-li o běžnou záležitost, je k nakládání s
majetkem třeba schválení soudu.

§ 29

Soud může ustanovit opatrovníka také tomu, jehož pobyt není znám,
jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů nebo vyžaduje-li to veřejný
zájem. Za týchž podmínek může soud ustanovit opatrovníka i tehdy,
jestliže je to třeba z jiného vážného důvodu.

§ 30

Dojde-li ke střetnutí zájmů zákonného zástupce se zájmy zastoupeného
nebo ke střetnutí zájmů těch, kteří jsou zastoupeni týmž zákonným
zástupcem, ustanoví soud zvláštního zástupce.

Zastoupení na základě plné moci

§ 31

(1) Při právním úkonu je možné dát se zastoupit fyzickou nebo
právnickou osobou. Zmocnitel udělí za tímto účelem plnou moc zmocněnci,
v níž musí být uveden rozsah zmocněncova oprávnění.

(2) Při plné moci udělené právnické osobě vzniká právo jednat za
zmocnitele statutárnímu orgánu této osoby nebo osobě, které tento orgán
udělí plnou moc.

(3) Plnou moc lze udělit i několika zmocněncům společně. Není-li v plné
moci udělené několika zmocněncům určeno jinak, musí jednat všichni
společně.

(4) Je-li třeba, aby právní úkon byl učiněn v písemné formě, musí být
plná moc udělena písemně. Písemně musí být plná moc udělena i tehdy,
netýká-li se jen určitého právního úkonu.

§ 32

(1) Nevyplývá-li z právního úkonu, že někdo jedná za někoho jiného,
platí, že jedná vlastním jménem.

(2) Jedná-li zmocněnec jménem zmocnitele v mezích oprávnění zastupovat,
vzniknou tím práva a povinnosti přímo zmocniteli. Pokyny dané
zmocněnci, které nevyplývají z plné moci, nemají vliv na právní účinky
jednání, ledaže by byly známé osobám, vůči kterým zmocněnec jednal.

(3) Je-li zmocnitel v dobré víře anebo věděl-li nebo musel vědět o
určité okolnosti, přihlíží se k tomu i u zmocněnce, ledaže jde o
okolnosti, o kterých se zmocněnec dozvěděl před udělením plné moci.
Zmocnitel, který není v dobré víře, nemůže se dovolávat dobré víry
zmocněnce.

§ 33

(1) Překročil-li zmocněnec své oprávnění vyplývající z plné moci, je
zmocnitel vázán jen pokud toto překročení schválil. Neoznámí-li však
zmocnitel osobě, se kterou zmocněnec jednal, svůj nesouhlas bez
zbytečného odkladu po tom, co se o překročení oprávnění dozvěděl,
platí, že překročení schválil.

(2) Překročil-li zmocněnec při jednání své oprávnění jednat za
zmocnitele nebo jedná-li někdo za jiného bez plné moci, je z tohoto
jednání zavázán sám, ledaže ten, za koho bylo jednáno, právní úkon
dodatečně bez zbytečného odkladu schválí. Neschválí-li zmocnitel
překročení plné moci nebo jednání bez plné moci, může osoba, se kterou
bylo jednáno, na zmocněnci požadovat buď splnění závazku nebo náhradu
škody způsobené jeho jednáním.

(3) Ustanovení odstavce 2 neplatí, jestliže osoba, se kterou bylo
jednáno, o nedostatku plné moci věděla.

§ 33a

(1) Zmocněnec je oprávněn udělit plnou moc jiné osobě, aby místo něho
jednala za zmocnitele

a) je-li výslovně oprávněn podle plné moci udělit plnou moc jiné osobě,

b) je-li zmocněncem právnická osoba.

(2) Z právních úkonů dalšího zmocněnce je zavázán přímo zmocnitel.

§ 33b

(1) Plná moc zanikne

a) provedením úkonu, na který byla omezena,

b) je-li odvolána zmocnitelem,

c) je-li vypovězena zmocněncem,

d) zemře-li zmocněnec.

(2) Plná moc zaniká smrtí zmocnitele, nevyplývá-li z jejího obsahu něco
jiného, pokud zvláštní zákon ^2d ^2d ^2d ^2d ^2d) nestanoví jinak. Zánikem právnické
osoby, jež je zmocněncem nebo zmocnitelem, zaniká plná moc jen tehdy,
nepřecházejí-li její práva a závazky na jinou osobu.

(3) Zmocnitel se nemůže platně vzdát práva plnou moc kdykoliv odvolat.

(4) Dokud odvolání plné moci není zmocněnci známé, mají jeho právní
úkony účinky, jako kdyby plná moc ještě trvala. Tohoto ustanovení se
však nemůže dovolávat ten, kdo o odvolání plné moci věděl nebo musel
vědět.

(5) Oznámil-li zmocnitel jiné osobě, že udělil plnou moc zmocněnci na
určité úkony, může se vůči ní dovolávat odvolání plné moci, jen
oznámil-li jí toto odvolání před jednáním zmocněnce nebo když tato
osoba v době jednání zmocněnce o tomto odvolání věděla.

(6) Zemře-li zmocnitel nebo vypoví-li zmocněnec plnou moc, je zmocněnec
povinen učinit ještě vše, co nesnese odkladu, aby zmocnitel nebo jeho
právní nástupce neutrpěl újmu na svých právech. Úkony takto učiněné
mají stejné právní účinky, jako kdyby zastoupení ještě trvalo, pokud
neodporují tomu, co zařídil zmocnitel nebo jeho právní nástupci.

Adresa této části zákona: http://www.agentka.cz/cz/zakony/obcansky-zakonik/4000039