Občanský zákoník » HLAVA PRVNÍ - Nabývání dědictví

Nabývání dědictví

Paragrafy:   § 460   § 461   § 462   § 463   § 464   § 465   § 466   § 467   § 468   § 469   § 469a   § 470   § 471   § 472  

§ 460

Dědictví se nabývá smrtí zůstavitele.

§ 461

(1) Dědí se ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto důvodů.

(2) Nenabude-li dědictví dědic ze závěti, nastupují místo něho dědici
ze zákona. Nabude-li se ze závěti jen část dědictví, nabývají zbývající
části dědici ze zákona.

§ 462

Dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu.

Odmítnutí dědictví

§ 463

(1) Dědic může dědictví odmítnout. Odmítnutí se musí stát ústním
prohlášením u soudu nebo písemným prohlášením jemu zaslaným.

(2) Zástupce dědice může za něj dědictví odmítnout jen podle plné moci,
která ho k tomu výslovně opravňuje.

§ 464

Prohlášení o odmítnutí dědictví může dědic učinit jen do jednoho měsíce
ode dne, kdy byl soudem o právu dědictví odmítnout a následcích
odmítnutí vyrozuměn. Z důležitých důvodů může soud tuto lhůtu
prodloužit.

§ 465

Dědictví nemůže odmítnout dědic, který svým počínáním dal najevo, že
dědictví nechce odmítnout.

§ 466

K odmítnutí dědictví nemůže dědic připojit výhrady nebo podmínky;
rovněž nemůže odmítnout dědictví jen zčásti. Taková prohlášení nemají
účinky odmítnutí dědictví.

§ 467

Prohlášení o odmítnutí dědictví nelze odvolat. Totéž platí, prohlásí-li
dědic, že dědictví neodmítá.

§ 468

K dědici neznámému nebo k dědici neznámého pobytu, který byl o svém
dědickém právu vyrozuměn vyhláškou soudu a který v určené lhůtě nedal o
sobě vědět, se při projednávání dědictví nepřihlíží. Jeho opatrovník
nemůže prohlášení o odmítnutí či neodmítnutí dědictví učinit.

Dědická nezpůsobilost

§ 469

Nedědí, kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli,
jeho manželu, dětem nebo rodičům anebo zavrženíhodného jednání proti
projevu poslední vůle zůstavitelovy. Může však dědit, jestliže mu
zůstavitel tento čin odpustil.

Vydědění

§ 469a

(1) Zůstavitel může vydědit potomka, jestliže

a) v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v
nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech,

b) o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako
potomek projevovat měl,

c) byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v
trvání nejméně jednoho roku,

d) trvale vede nezřízený život.

(2) Pokud to zůstavitel v listině o vydědění výslovně stanoví, vztahují
se důsledky vydědění i na osoby uvedené v § 473 odst. 2.

(3) O náležitostech listiny o vydědění a o jejím zrušení platí obdobně
ustanovení § 476 a § 480; v listině však musí být uveden důvod
vydědění.

Přechod dluhů

§ 470

(1) Dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za přiměřené náklady
spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které na něj
přešly zůstavitelovou smrtí.

(2) Je-li více dědiců, odpovídají za náklady zůstavitelova pohřbu a za
dluhy podle poměru toho, co z dědictví nabyli, k celému dědictví.

§ 471

(1) Je-li dědictví předluženo, mohou se dědici s věřiteli dohodnout, že
jim dědictví přenechají k úhradě dluhů. Soud tuto dohodu schválí,
neodporuje-li zákonu nebo dobrým mravům.

(2) Nedojde-li k dohodě mezi dědici a věřiteli, řídí se povinnost
dědiců plnit tyto dluhy ustanoveními občanského soudního řádu o
likvidaci dědictví. Dědici přitom neodpovídají věřitelům, kteří své
pohledávky neoznámili přesto, že je k tomu soud na návrh dědiců
vyzvalo, pokud je uspokojením pohledávek ostatních věřitelů cena jimi
nabytého dědictví vyčerpána.

§ 472

(1) Stát, jemuž dědictví připadlo, odpovídá za zůstavitelovy dluhy a za
přiměřené náklady jeho pohřbu stejně jako dědic.

(2) Není-li možno uhradit peněžitý dluh zcela nebo zčásti penězi z
dědictví, může stát použít k úhradě i věcí, které jsou předmětem
dědictví a které svou hodnotou odpovídají výši dluhu. Odmítne-li
věřitel přijetí těchto věcí, může stát navrhnout likvidaci dědictví.

Adresa této části zákona: http://www.agentka.cz/cz/zakony/obcansky-zakonik/4000621