Moc zákonodárná
Paragrafy:
Čl.15
Čl.16
Čl.17
Čl.18
Čl.19
Čl.20
Čl.21
Čl.22
Čl.23
Čl.24
Čl.25
Čl.26
Čl.27
Čl.28
Čl.29
Čl.30
Čl.31
Čl.32
Čl.33
Čl.34
Čl.35
Čl.36
Čl.37
Čl.38
Čl.39
Čl.40
Čl.41
Čl.42
Čl.43
Čl.44
Čl.45
Čl.46
Čl.47
Čl.48
Čl.49
Čl.50
Čl.51
Čl.52
Čl.53
Čl.15
(1) Zákonodárná moc v České republice náleží Parlamentu.
(2) Parlament je tvořen dvěma komorami, a to Poslaneckou sněmovnou a
Senátem.
Čl.16
(1) Poslanecká sněmovna má 200 poslanců, kteří jsou voleni na dobu čtyř
let.
(2) Senát má 81 senátorů, kteří jsou voleni na dobu šesti let. Každé
dva roky se volí třetina senátorů.
Čl.17
(1) Volby do obou komor se konají ve lhůtě počínající třicátým dnem
před uplynutím volebního období a končící dnem jeho uplynutí.
(2) Byla-li Poslanecká sněmovna rozpuštěna, konají se volby do šedesáti
dnů po jejím rozpuštění.
Čl.18
(1) Volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě
všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásad poměrného
zastoupení.
(2) Volby do Senátu se konají tajným hlasováním na základě všeobecného,
rovného a přímého volebního práva, podle zásad většinového systému.
(3) Právo volit má každý občan České republiky, který dosáhl věku 18
let.
Čl.19
(1) Do Poslanecké sněmovny může být zvolen každý občan České republiky,
který má právo volit a dosáhl věku 21 let.
(2) Do Senátu může být zvolen každý občan České republiky, který má
právo volit a dosáhl věku 40 let.
(3) Mandát poslance nebo senátora vzniká zvolením.
Čl.20
Další podmínky výkonu volebního práva, organizaci voleb a rozsah
soudního přezkumu stanoví zákon.
Čl.21
Nikdo nemůže být současně členem obou komor Parlamentu.
Čl.22
(1) S funkcí poslance nebo senátora je neslučitelný výkon úřadu
prezidenta republiky, funkce soudce a další funkce, které stanoví
zákon.
(2) Dnem, kdy se poslanec nebo senátor ujal úřadu prezidenta republiky,
nebo dnem, kdy se ujal funkce soudce nebo jiné funkce neslučitelné s
funkcí poslance nebo senátora, zaniká jeho mandát poslance nebo
senátora.
Čl.23
(1) Poslanec složí slib na první schůzi Poslanecké sněmovny, které se
zúčastní.
(2) Senátor složí slib na první schůzi Senátu, které se zúčastní.
(3) Slib poslance a senátora zní: "Slibuji věrnost České republice.
Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest,
že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého
nejlepšího vědomí a svědomí.".
Čl.24
Poslanec nebo senátor se může svého mandátu vzdát prohlášením učiněným
osobně na schůzi komory, jejímž je členem. Brání-li mu v tom závažné
okolnosti, učiní tak způsobem stanoveným zákonem.
Čl.25
Mandát poslance nebo senátora zaniká
a) odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou,
b) uplynutím volebního období,
c) vzdáním se mandátu,
d) ztrátou volitelnosti,
e) u poslanců rozpuštěním Poslanecké sněmovny,
f) vznikem neslučitelnosti funkcí podle čl. 22.
Čl.26
Poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým
slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy.
Čl.27
(1) Poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké
sněmovně nebo Senátu nebo jejich orgánech.
(2) Za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich
orgánech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat. Poslanec nebo
senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem.
(3) Za přestupky poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární
pravomoci komory, jejímž je členem, pokud zákon nestanoví jinak.
(4) Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory,
jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy
vyloučeno.
(5) Poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při spáchání
trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen
zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený členem;
nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání
zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první
následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou
platností.
Čl.28
Poslanec i senátor má právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se
dozvěděl v souvislosti s výkonem svého mandátu, a to i poté, kdy
přestal být poslancem nebo senátorem.
Čl.29
(1) Poslanecká sněmovna volí a odvolává předsedu a místopředsedy
Poslanecké sněmovny.
(2) Senát volí a odvolává předsedu a místopředsedy Senátu.
Čl.30
(1) Pro vyšetření věci veřejného zájmu může Poslanecká sněmovna zřídit
vyšetřovací komisi, navrhne-li to nejméně pětina poslanců.
(2) Řízení před komisí upraví zákon.
Čl.31
(1) Komory zřizují jako své orgány výbory a komise.
(2) Činnost výborů a komisí upraví zákon.
Čl.32
Poslanec nebo senátor, který je členem vlády, nemůže být předsedou či
místopředsedou Poslanecké sněmovny nebo Senátu ani členem parlamentních
výborů, vyšetřovací komise nebo komisí.
Čl.33
(1) Dojde-li k rozpuštění Poslanecké sněmovny, přísluší Senátu přijímat
zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by
jinak přijetí zákona.
(2) Senátu však nepřísluší přijímat zákonné opatření ve věcech Ústavy,
státního rozpočtu, státního závěrečného účtu, volebního zákona a
mezinárodních smluv podle čl. 10.
(3) Zákonné opatření může Senátu navrhnout jen vláda.
(4) Zákonné opatření Senátu podepisuje předseda Senátu, prezident
republiky a předseda vlády; vyhlašuje se stejně jako zákony.
(5) Zákonné opatření Senátu musí být schváleno Poslaneckou sněmovnou na
její první schůzi. Neschválí-li je Poslanecká sněmovna, pozbývá další
platnosti.
Čl.34
(1) Zasedání komor jsou stálá. Zasedání Poslanecké sněmovny svolává
prezident republiky tak, aby bylo zahájeno nejpozději třicátý den po
dni voleb; neučiní-li tak, sejde se Poslanecká sněmovna třicátý den po
dni voleb.
(2) Zasedání komory může být usnesením přerušeno. Celková doba, po
kterou může být zasedání přerušeno, nesmí překročit sto dvacet dnů v
roce.
(3) V době přerušení zasedání může předseda Poslanecké sněmovny nebo
Senátu svolat komoru ke schůzi před stanoveným termínem. Učiní tak
vždy, požádá-li jej o to prezident republiky, vláda nebo nejméně pětina
členů komory.
(4) Zasedání Poslanecké sněmovny končí uplynutím jejího volebního
období nebo jejím rozpuštěním.
Čl.35
(1) Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky, jestliže
a) Poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž
předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy
Poslanecké sněmovny,
b) Poslanecká sněmovna se neusnese do tří měsíců o vládním návrhu
zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěry,
c) zasedání Poslanecké sněmovny bylo přerušeno po dobu delší, než je
přípustné,
d) Poslanecká sněmovna nebyla po dobu delší tří měsíců způsobilá se
usnášet, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno a ačkoliv byla v té
době opakovaně svolána ke schůzi.
(2) Poslaneckou sněmovnu nelze rozpustit tři měsíce před skončením
jejího volebního období.
Čl.36
Schůze komor jsou veřejné. Veřejnost může být vyloučena jen za podmínek
stanovených zákonem.
Čl.37
(1) Společnou schůzi komor svolává předseda Poslanecké sněmovny.
(2) Pro jednání společné schůze komor platí jednací řád Poslanecké
sněmovny.
Čl.38
(1) Člen vlády má právo účastnit se schůzí obou komor, jejich výborů a
komisí. Udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá.
(2) Člen vlády je povinen osobně se dostavit do schůze Poslanecké
sněmovny na základě jejího usnesení. To platí i o schůzi výboru, komise
nebo vyšetřovací komise, kde však se člen vlády může dát zastupovat
svým náměstkem nebo jiným členem vlády, není-li výslovně požadována
jeho osobní účast.
Čl.39
(1) Komory jsou způsobilé se usnášet za přítomnosti alespoň jedné
třetiny svých členů.
(2) K přijetí usnesení komory je třeba souhlasu nadpoloviční většiny
přítomných poslanců nebo senátorů, nestanoví-li Ústava jinak.
(3) K přijetí usnesení o vyhlášení válečného stavu a k přijetí usnesení
o souhlasu s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České
republiky nebo s pobytem ozbrojených sil jiných států na území České
republiky, jakož i k přijetí usnesení o účasti České republiky v
obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je Česká republika
členem, je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců a
nadpoloviční většiny všech senátorů.
(4) K přijetí ústavního zákona a souhlasu k ratifikaci mezinárodní
smlouvy uvedené v čl. 10a odst. 1 je třeba souhlasu třípětinové většiny
všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů.
Čl.40
K přijetí volebního zákona a zákona o zásadách jednání a styku obou
komor mezi sebou, jakož i navenek a zákona o jednacím řádu Senátu je
třeba, aby byl schválen Poslaneckou sněmovnou a Senátem.
Čl.41
(1) Návrhy zákonů se podávají Poslanecké sněmovně.
(2) Návrh zákona může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda
nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku.
Čl.42
(1) Návrh zákona o státním rozpočtu a návrh státního závěrečného účtu
podává vláda.
(2) Tyto návrhy projednává na veřejné schůzi a usnáší se o nich jen
Poslanecká sněmovna.
Čl.43
(1) Parlament rozhoduje o vyhlášení válečného stavu, je-li Česká
republika napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky
o společné obraně proti napadení.
(2) Parlament rozhoduje o účasti České republiky v obranných systémech
mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem.
(3) Parlament vyslovuje souhlas
a) s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České
republiky,
b) s pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky,
nejsou-li taková rozhodnutí vyhrazena vládě.
(4) Vláda rozhoduje o vyslání ozbrojených sil České republiky mimo
území České republiky a o pobytu ozbrojených sil jiných států na území
České republiky, a to nejdéle na dobu 60 dnů, jde-li o
a) plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti
napadení,
b) účast na mírových operacích podle rozhodnutí mezinárodní organizace,
jíž je Česká republika členem, a to se souhlasem přijímajícího státu,
c) účast na záchranných pracích při živelních pohromách, průmyslových
nebo ekologických haváriích.
(5) Vláda dále rozhoduje
a) o průjezdu ozbrojených sil jiných států přes území České republiky
nebo o jejich přeletu nad územím České republiky,
b) o účasti ozbrojených sil České republiky na vojenských cvičeních
mimo území České republiky a o účasti ozbrojených sil jiných států na
vojenských cvičeních na území České republiky.
(6) O rozhodnutích podle odstavců 4 a 5 informuje vláda neprodleně obě
komory Parlamentu. Parlament může rozhodnutí vlády zrušit; ke zrušení
rozhodnutí vlády postačuje nesouhlasné usnesení jedné z komor přijaté
nadpoloviční většinou všech členů komory.
Čl.44
(1) Vláda má právo vyjádřit se ke všem návrhům zákonů.
(2) Nevyjádří-li se vláda do třiceti dnů od doby, kdy jí byl návrh
zákona doručen, platí, že se vyjádřila kladně.
(3) Vláda je oprávněna žádat, aby Poslanecká sněmovna skončila
projednávání vládního návrhu zákona do tří měsíců od jeho předložení,
pokud s tím vláda spojí žádost o vyslovení důvěry.
Čl.45
Návrh zákona, se kterým Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas, postoupí
Poslanecká sněmovna Senátu bez zbytečného odkladu.
Čl.46
(1) Senát projedná návrh zákona a usnese se k němu do třiceti dnů od
jeho postoupení.
(2) Senát svým usnesením návrh zákona schválí nebo zamítne nebo vrátí
Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy anebo vyjádří vůli nezabývat
se jím.
(3) Jestliže se Senát nevyjádří ve lhůtě podle odstavce 1, platí, že je
návrh zákona přijat.
Čl.47
(1) Jestliže Senát návrh zákona zamítne, hlasuje o něm Poslanecká
sněmovna znovu. Návrh zákona je přijat, jestliže je schválen
nadpoloviční většinou všech poslanců.
(2) Jestliže Senát návrh zákona vrátí Poslanecké sněmovně s
pozměňovacími návrhy, hlasuje o něm Poslanecká sněmovna ve znění
schváleném Senátem. Jejím usnesením je návrh zákona přijat.
(3) Jestliže Poslanecká sněmovna neschválí návrh zákona ve znění
schváleném Senátem, hlasuje znovu o návrhu zákona ve znění, ve kterém
byl postoupen Senátu. Návrh zákona je přijat, jestliže je schválen
nadpoloviční většinou všech poslanců.
(4) Pozměňovací návrhy nejsou při projednávání zamítnutého nebo
vráceného návrhu zákona v Poslanecké sněmovně přípustné.
Čl.48
Jestliže Senát vyjádří vůli nezabývat se návrhem zákona, je tímto
usnesením návrh zákona přijat.
Čl.49
K ratifikaci mezinárodních smluv
a) upravujících práva a povinnosti osob,
b) spojeneckých, mírových a jiných politických,
c) z nichž vzniká členství České republiky v mezinárodní organizaci,
d) hospodářských, jež jsou všeobecné povahy,
e) o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu,
je třeba souhlasu obou komor Parlamentu.
Čl.50
(1) Prezident republiky má právo vrátit přijatý zákon s výjimkou zákona
ústavního, s odůvodněním do patnácti dnů ode dne, kdy mu byl postoupen.
(2) O vráceném zákonu hlasuje Poslanecká sněmovna znovu. Pozměňovací
návrhy nejsou přípustné. Jestliže Poslanecká sněmovna setrvá na
vráceném zákonu nadpoloviční většinou všech poslanců, zákon se vyhlásí.
Jinak platí, že zákon nebyl přijat.
Čl.51
Přijaté zákony podepisuje předseda Poslanecké sněmovny, prezident
republiky a předseda vlády.
Čl.52
(1) K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen.
(2) Způsob vyhlášení zákona a mezinárodní smlouvy stanoví zákon.
Čl.53
(1) Každý poslanec má právo interpelovat vládu nebo její členy ve
věcech jejich působnosti.
(2) Interpelovaní členové vlády odpovědí na interpelaci do třiceti dnů
ode dne jejího podání.
Adresa této části zákona: http://www.agentka.cz/cz/zakony/ustava-ceske-republiky/100002
