Zákon o státní sociální podpoře » § 20

§ 20

Podmínky nároku na sociální příplatek

(1) Nárok na sociální příplatek má rodič [§ 7 odst. 2 písm. b) a d)]
pečující alespoň o jedno nezaopatřené dítě, s výjimkou dítěte svěřeného
do pěstounské péče nebo svěřeného do péče uvedené v § 43 odst. 2,
včetně nezaopatřeného dítěte, které má nárok na příspěvek na úhradu
potřeb dítěte po dosažení zletilosti dítěte (§ 38), dítěte, jemuž
nenáleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte proto, že požívá důchod z
důchodového pojištění, který je stejný nebo vyšší než uvedený příspěvek
(§ 40), nebo nezaopatřeného dítěte svěřeného do péče uvedené v § 43
odst. 3 anebo nezaopatřeného dítěte, které je v plném přímém zaopatření
ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo mládež, jestliže rozhodný příjem
v rodině je nižší než součin částky životního minima rodiny, popřípadě
zvýšeného podle § 22 odst. 1 a 2 a koeficientu 2,00. Je-li současně
splněno více podmínek uvedených v § 22 odst. 1 a 2, stanoví se, jde-li
o nárok na sociální příplatek, životní minimum s přihlédnutím k té
skutečnosti, která umožňuje použití nejvyššího koeficientu uvedeného v
§ 22.

(2) Splňuje-li v rodině podmínky nároku na sociální příplatek více osob
nebo splňuje-li podmínky nároku na sociální příplatek více osob z
důvodu péče o totéž dítě, náleží sociální příplatek jen jednou, a to
osobě určené na základě dohody těchto osob. Nedohodnou-li se tyto
osoby, určí úřad práce, který o příplatku rozhoduje, které z těchto
osob se sociální příplatek přizná.

Výše sociálního příplatku