ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
Paragrafy:
§ 2
§ 3
§ 4
§ 5
§ 2
Státní politika zaměstnanosti
(1) Státní politika zaměstnanosti v České republice zahrnuje zejména
a) zabezpečování práva na zaměstnání,
b) sledování a vyhodnocování situace na trhu práce, zpracovávání
prognóz a koncepcí zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů na úseku
trhu práce, programů a projektů pro pracovní uplatnění fyzických osob,
c) koordinaci opatření v oblasti zaměstnanosti a rozvoje lidských
zdrojů na úseku trhu práce v souladu s evropskou strategií
zaměstnanosti a podmínkami pro čerpání pomoci z Evropského sociálního
fondu,
d) tvorbu a koordinaci jednotlivých programů a opatření k zajištění
priorit v oblasti zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů na úseku trhu
práce,
e) uplatňování aktivní politiky zaměstnanosti,
f) tvorbu a zapojení do mezinárodních programů souvisejících s rozvojem
zaměstnanosti a lidských zdrojů na úseku trhu práce,
g) hospodaření s prostředky na politiku zaměstnanosti,
h) poskytování informačních, poradenských a zprostředkovatelských
služeb na trhu práce,
i) poskytování podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci,
j) opatření na podporu a dosažení rovného zacházení s muži a ženami, s
osobami bez ohledu na jejich rasový a etnický původ, s osobami se
zdravotním postižením a s dalšími skupinami osob, které mají ztížené
postavení na trhu práce, pokud jde o přístup k zaměstnání,
rekvalifikaci, přípravu k práci a ke specializovaným rekvalifikačním
kurzům, a opatření pro zaměstnávání těchto osob,
k) opatření pro zaměstnávání fyzických osob se zdravotním postižením a
dalších skupin fyzických osob, které mají ztížené postavení na trhu
práce,
l) usměrňování zaměstnávání pracovních sil ze zahraničí na území České
republiky a z území České republiky do zahraničí.
(2) Státní politiku zaměstnanosti vytváří stát a podílejí se na ní
další subjekty činné na trhu práce, zejména zaměstnavatelé a odborové
organizace; při provádění státní politiky zaměstnanosti spolupracuje
stát s dalšími subjekty činnými na trhu práce, zejména s územními
samosprávnými celky, profesními organizacemi, sdruženími osob se
zdravotním postižením a organizacemi zaměstnavatelů.
(3) Státní správu v oblasti státní politiky zaměstnanosti v České
republice vykonávají
a) Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „ministerstvo“),
b) úřady práce.
§ 3
Účastníci právních vztahů
(1) Účastníky právních vztahů podle tohoto zákona jsou
a) Česká republika zastupovaná ministerstvem a úřady práce,
b) fyzické osoby, které mají způsobilost být zaměstnancem
^2); fyzickými
osobami jsou státní občané České republiky a za stejných podmínek
cizinci
^3), kteří splňují podmínky pro zaměstnávání stanovené tímto
zákonem,
c) zaměstnavatelé
^4); za zaměstnavatele se považují rovněž organizační
složky zahraniční právnické osoby nebo zahraniční fyzické osoby
oprávněné podnikat na území České republiky podle zvláštních právních
předpisů
^5),
d) právnické a fyzické osoby a další subjekty podle zvláštních právních
předpisů
^6) vykonávající činnosti podle tohoto zákona.
(2) Státní příslušník jiného členského státu Evropské unie (dále jen
„občan Evropské unie“) a jeho rodinný příslušník
^7) mají stejné právní
postavení v právních vztazích upravených tímto zákonem jako občan České
republiky, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(3) Rodinní příslušníci občana České republiky, kteří nejsou státními
příslušníky České republiky ani jiného členského státu Evropské unie,
mají v právních vztazích upravených tímto zákonem stejné právní
postavení jako občan České republiky, pokud tento zákon nestanoví
jinak.
§ 4
Rovné zacházení a zákaz diskriminace při uplatňování práva na
zaměstnání
(1) Účastníci právních vztahů podle § 3 odst. 1 písm. a), c) a d) jsou
povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi fyzickými osobami
uplatňujícími právo na zaměstnání; za nerovné zacházení se nepovažuje
rozlišování, které stanoví tento zákon nebo zvláštní právní předpis.
(2) Při uplatňování práva na zaměstnání je zakázána přímá i nepřímá
diskriminace z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo
etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu,
rodu, jazyka, zdravotního stavu, věku, náboženství či víry, majetku,
manželského a rodinného stavu nebo povinností k rodině, politického
nebo jiného smýšlení, členství a činnosti v politických stranách nebo
politických hnutích, v odborových organizacích nebo organizacích
zaměstnavatelů; diskriminace z důvodu těhotenství nebo mateřství se
považuje za diskriminaci z důvodu pohlaví. Za diskriminaci se považuje
i jednání zahrnující podněcování, navádění nebo vyvolávání nátlaku
směřujícího k diskriminaci.
(3) Za diskriminaci se nepovažuje rozdílné zacházení z důvodu uvedeného
v odstavci 2, pokud z povahy zaměstnání nebo souvislostí vyplývá, že
tento důvod představuje podstatný a rozhodující požadavek pro výkon
zaměstnání, které má fyzická osoba vykonávat, a který je pro výkon
tohoto zaměstnání nezbytný; cíl sledovaný takovou výjimkou musí být
oprávněný a požadavek přiměřený.
(4) Za diskriminaci se rovněž nepovažují zákonem stanovená opatření,
jejichž cílem je předcházení nebo vyrovnání nevýhod, které vyplývají z
příslušnosti fyzické osoby ke skupině vymezené některým z důvodů
uvedených v odstavci 2 a opatření přijímaná podle § 6 odst. 1 písm. e)
a § 8 odst. 1 písm. c).
(5) Přímou diskriminací se rozumí jednání, kdy je, bylo nebo by bylo na
základě rozlišování podle vymezených diskriminačních důvodů s fyzickou
osobou zacházeno méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by
se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci.
(6) Nepřímou diskriminací se rozumí jednání, kdy zdánlivě neutrální
rozhodnutí, rozlišování nebo postup znevýhodňuje či zvýhodňuje fyzickou
osobu vůči jiné na základě rozlišování podle vymezených diskriminačních
důvodů; nepřímou diskriminací z důvodu zdravotního stavu je i odmítnutí
nebo opomenutí přijmout opatření, která jsou v konkrétním případě
nezbytná, aby fyzická osoba se zdravotním postižením měla přístup k
zaměstnání. Za nepřímou diskriminaci se nepovažuje, pokud zdánlivě
neutrální rozhodnutí, rozlišování nebo postup jsou objektivně
odůvodněny cílem a prostředky k dosažení uvedeného cíle jsou přiměřené
a nezbytné, nebo pokud u osob se zdravotním postižením je právnická
nebo fyzická osoba povinna učinit vhodná opatření k odstranění nevýhod
vyplývajících z takového rozhodnutí, rozlišování nebo postupu.
(7) Obtěžováním se rozumí jednání, které je druhou fyzickou osobou
oprávněně vnímáno jako nevítané, nevhodné nebo urážlivé a jehož záměr
nebo důsledek vede ke snížení důstojnosti fyzické osoby nebo k
vytváření nepřátelského, ponižujícího nebo zneklidňujícího prostředí.
(8) Sexuálním obtěžováním se rozumí jakákoliv forma nežádoucího ústního
nebo jiného než ústního projevu sexuální povahy, jehož cílem nebo
výsledkem je narušení důstojnosti osoby, zejména když se vytváří
zastrašující, nepřátelské, ponižující, pokořující nebo urážející
prostředí.
(9) Obtěžování z důvodu příslušnosti k pohlaví, sexuální orientace,
rasového nebo etnického původu, zdravotního postižení, věku,
náboženství či víry a sexuální obtěžování se považuje za diskriminaci.
(10) Dojde-li při uplatňování práva na zaměstnání k porušování práv a
povinností vyplývajících z rovného zacházení nebo k diskriminaci, má
fyzická osoba právo se domáhat, aby
a) bylo upuštěno od tohoto porušování,
b) byly odstraněny následky tohoto porušování a
c) jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění.
(11) Pokud byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo
její vážnost a nebylo postačující zajištění nápravy podle odstavce 10,
má právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.
(12) Výši náhrady podle odstavce 11 určí na návrh fyzické osoby soud s
přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k
porušení práv a povinností došlo.
§ 5
Vymezení některých pojmů
Pro účely tohoto zákona se rozumí
a) identifikačními údaji
1. u fyzické osoby jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě rodné
příjmení, státní občanství, rodné číslo nebo datum a místo narození,
nebylo-li rodné číslo přiděleno, bydliště,
2. u právnické osoby obchodní firma nebo název, sídlo, identifikační
číslo,
3. u fyzické osoby, která je podnikatelem
^8), obchodní firma nebo
jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné číslo, místo podnikání,
identifikační číslo, bylo-li přiděleno,
4. u zahraniční osoby údaje uvedené pod bodem 2 nebo 3 a umístění
organizační složky v České republice,
b) bydlištěm
1. u státního občana České republiky adresa místa trvalého pobytu na
území České republiky,
2. u cizince
^3
^3), který je občanem Evropské unie nebo jeho rodinným
příslušníkem anebo rodinným příslušníkem občana České republiky, adresa
trvalého nebo přechodného pobytu na území České republiky, a pokud
takový pobyt nemá, adresa místa, kde se na území České republiky
obvykle zdržuje,
3. u cizince
^3
^3), který není občanem Evropské unie ani jeho rodinným
příslušníkem ani rodinným příslušníkem občana České republiky, adresa
místa trvalého pobytu na území České republiky,
c) vážnými důvody důvody spočívající v
1. nezbytné osobní péči o dítě ve věku do 4 let,
2. nezbytné osobní péči o fyzickou osobu, která se podle zvláštního
právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické
osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká
závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost)
^3a), pokud s uchazečem o
zaměstnání trvale žije a společně uhrazují náklady na své potřeby; tyto
podmínky se nevyžadují, jde-li o osobu, která se pro účely důchodového
pojištění považuje za osobu blízkou,
3. docházce dítěte do předškolního zařízení a povinné školní docházce
dítěte,
4. místě výkonu nebo povaze zaměstnání druhého manžela nebo
registrovaného partnera,
5. zdravotních důvodech, které podle lékařského posudku brání vykonávat
zaměstnání nebo plnit povinnost součinnosti s úřadem práce při
zprostředkování zaměstnání, nebo
6. jiných vážných osobních důvodech, například etických, mravních či
náboženských, nebo důvodech hodných zvláštního zřetele,
d) soustavnou přípravou na budoucí povolání doba denního studia na
střední škole, konzervatoři, vyšší odborné škole a jazykové škole s
právem státní jazykové zkoušky a doba prezenčního studia na vysoké
škole
^9), a to včetně prázdnin, které jsou součástí školního nebo
akademického roku,
e) nelegální prací,
1. pokud fyzická osoba nevykonává práci pro právnickou nebo fyzickou
osobu na základě pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy, nejde-li o
manžela nebo dítě této fyzické osoby, nebo
2. pokud fyzická osoba-cizinec vykonává práci v rozporu s vydaným
povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto
zákona vyžadováno, nebo v rozporu s povolením k dlouhodobému pobytu za
účelem zaměstnání ve zvláštních případech (dále jen „zelená karta“)
vydaným podle zvláštního právního předpisu
^9a) nebo bez zelené karty,
je-li podle tohoto zákona vyžadována; to neplatí v případě převedení na
jinou práci podle § 41 odst. 1 písm. c) zákoníku práce,
f) povoláním standardizovaný souhrn pracovních činností podle jejich
obvyklého seskupení na trhu práce, jejichž výkon předpokládá určitou
odbornou a další způsobilost.
Adresa této části zákona: http://www.agentka.cz/cz/zakony/zakon-o-zamestnanosti/6800093
