Zákoník práce » Díl 3 - Cestovní náhrady při zahraniční pracovní cestě

Cestovní náhrady při zahraniční pracovní cestě

Paragrafy:   § 166   § 167   § 168   § 169   § 170   § 171  

§ 166

Druhy cestovních náhrad

(1) Zaměstnavatel je povinen za podmínek dále stanovených poskytnout
zaměstnanci stravné ve výši a za podmínek stanovených v § 163 a náhradu

a) jízdních výdajů,

b) jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny,

c) výdajů za ubytování,

d) stravovacích výdajů v cizí měně (dále jen "zahraniční stravné"),

e) nutných vedlejších výdajů.

(2) Zaměstnavatel může při zahraniční pracovní cestě poskytnout
zaměstnanci i další cestovní náhrady.

§ 167

Náhrada jízdních výdajů

Náhradu jízdních výdajů poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci ve výši a
za podmínek stanovených v § 157 až 160 s tím, že náhradu za
spotřebovanou pohonnou hmotu v cizí měně a doložené ceně je povinen
uhradit pouze za kilometry ujeté mimo území České republiky. Nemá-li z
vážných důvodů zaměstnanec doklad o nákupu pohonné hmoty mimo území
České republiky, může mu zaměstnavatel poskytnout náhradu za
spotřebovanou pohonnou hmotu v cizí měně i na základě jeho prohlášení o
skutečně vynaložené ceně pohonné hmoty a důvodech jejího nedoložení.

§ 168

Náhrada jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny

Trvá-li zahraniční pracovní cesta déle než 1 měsíc a byla-li návštěva
člena rodiny zaměstnavatelem sjednána nebo určena před vysláním
zaměstnance na zahraniční pracovní cestu, poskytuje zaměstnavatel
zaměstnanci náhradu jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny do jeho
bydliště, nebo do jiného předem dohodnutého místa pobytu člena rodiny a
zpět podle § 167, nejvýše však v částce odpovídající jízdním výdajům do
místa výkonu práce nebo pravidelného pracoviště anebo bydliště
zaměstnance na území České republiky. Za limitní se přitom považuje
částka, která je pro zaměstnance nejvýhodnější.

§ 169

Náhrada výdajů za ubytování

Zaměstnavatel poskytne zaměstnanci náhradu výdajů za ubytování, které
vynaložil v souladu s podmínkami zahraniční pracovní cesty, a to podle
§ 162.

§ 170

Zahraniční stravné

(1) Zaměstnavatel poskytne zaměstnanci při zahraniční pracovní cestě
zahraniční stravné v cizí měně ve výši a za podmínek dále stanovených.

(2) Sjedná-li zaměstnavatel nebo určí před vysláním zaměstnance na
zahraniční pracovní cestu základní sazbu zahraničního stravného, musí
tato základní sazba činit v celých měnových jednotkách, s přihlédnutím
k podmínkám zahraniční pracovní cesty a způsobu stravování, nejméně 75
% a u členů posádek plavidel vnitrozemské plavby nejméně 50 % základní
sazby zahraničního stravného stanovené pro příslušný stát prováděcím
právním předpisem vydaným podle § 189. Jestliže zaměstnavatel
nepostupuje podle věty první, určí zaměstnanci zahraniční stravné z
výše základní sazby zahraničního stravného stanovené prováděcím právním
předpisem vydaným podle § 189. Výši zahraničního stravného určí
zaměstnavatel ze základní sazby zahraničního stravného sjednané nebo
stanovené pro stát, ve kterém zaměstnanec stráví v kalendářním dni
nejvíce času.

(3) Zaměstnavatel poskytne zaměstnanci zahraniční stravné ve výši
základní sazby podle odstavce 2, jestliže doba strávená mimo území
České republiky trvá v kalendářním dni déle než 12 hodin. Trvá-li tato
doba déle než 6 hodin, nejvýše však 12 hodin, poskytne zaměstnavatel
zaměstnanci zahraniční stravné v poloviční výši této sazby zahraničního
stravného, a ve čtvrtinové výši této sazby zahraničního stravného,
trvá-li doba strávená mimo území České republiky 6 hodin a méně, avšak
alespoň 1 hodinu. Trvá-li doba strávená mimo území České republiky méně
než 1 hodinu, zahraniční stravné se neposkytuje.

(4) Doby strávené mimo území České republiky, které trvají 1 hodinu a
déle při více zahraničních pracovních cestách v jednom kalendářním dni,
se pro účely zahraničního stravného sčítají. Doby, za které nevznikne
zaměstnanci právo na zahraniční stravné, se připočítávají k době
rozhodné pro poskytnutí stravného podle § 163.

(5) Bylo-li zaměstnanci během zahraniční pracovní cesty poskytnuto
jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře, na které
zaměstnanec finančně nepřispívá, je zaměstnavatel oprávněn zahraniční
stravné ve výši základní sazby krátit až o 25 % za každé uvedené jídlo
nebo až o 35 %, jde-li o zahraniční stravné v poloviční výši základní
sazby, anebo až o 70 %, jde-li o zahraniční stravné ve čtvrtinové výši
základní sazby. Nesjedná-li zaměstnavatel míru krácení zahraničního
stravného, nebo ji neurčí před vysláním zaměstnance na zahraniční
pracovní cestu, přísluší zaměstnanci zahraniční stravné podle odstavce
3.

(6) Po dobu návštěvy člena rodiny nebo po dobu dohodnutého přerušení
zahraniční pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance zahraniční
stravné zaměstnanci nepřísluší. Doba rozhodná pro právo na zahraniční
stravné před návštěvou člena rodiny nebo dohodnutým přerušením
zahraniční pracovní cesty z důvodu na straně zaměstnance končí
ukončením výkonu práce, nebo jiným předem dohodnutým způsobem, a po
návštěvě člena rodiny nebo přerušení zahraniční pracovní cesty z důvodů
na straně zaměstnance začíná současně se začátkem výkonu práce, nebo
jiným předem dohodnutým způsobem.

(7) Je-li zaměstnanec vyslán na zahraniční pracovní cestu do svého
bydliště, přísluší mu stravné a zahraniční stravné pouze za cestu do
bydliště a zpět, za cesty k výkonu práce a zpět a za dobu výkonu práce
v tomto místě.

(8) Důvody pro neposkytnutí zahraničního stravného stanovené v
odstavcích 6 a 7 nemohou účastníci rozšiřovat.

§ 171

Náhrada nutných vedlejších výdajů

Zaměstnavatel poskytne zaměstnanci náhradu nutných vedlejších výdajů
podle § 164.

Adresa této části zákona: http://www.agentka.cz/cz/zakony/zakonik-prace/26200362