Exekuční řád » DÍL 2 - Exekuční řízení

Exekuční řízení

Paragrafy:   § 35   § 36   § 37   § 38   § 39   § 40   § 41   § 42   § 43   § 44   § 44a   § 44b   § 45   § 46   § 47   § 48   § 49   § 50   § 51   § 52   § 53   § 54   § 55   § 55a   § 55b   § 55c   § 56   § 57  

§ 35

(1) Exekuční řízení se zahajuje na návrh.

(2) Exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy návrh na nařízení exekuce
došel exekutorovi. Exekutor však může začít provádět exekuci až tehdy,
udělí-li mu exekuční soud pověření k jejímu provedení.

(3) Zahájení exekučního řízení brání tomu, aby pro tentýž nárok bylo
zahájeno nebo probíhalo jiné exekuční řízení podle tohoto zákona.

(4) Podá-li oprávněný více návrhů na nařízení exekuce v téže věci,
provede exekuci ten exekutor, kterého jejím provedením pověří soud.

(5) Exekuční řízení nelze přerušit, nestanoví-li tento nebo zvláštní
právní předpis ^10) jinak. Nelze také prominout zmeškání lhůty a podat
návrh na obnovu exekučního řízení.

(6) Zahájení exekučního řízení podle odstavce 2 má pro běh lhůty pro
promlčení a zánik práv stejné účinky jako podání návrhu na soudní výkon
rozhodnutí. ^11)

Účastníci řízení

§ 36

(1) Účastníky exekučního řízení jsou oprávněný a povinný.

(2) Jsou-li exekučním příkazem postiženy věci, práva nebo jiné
majetkové hodnoty patřící do společného jmění manželů, je účastníkem
exekučního řízení, pokud jde o tyto věci, práva nebo jiné majetkové
hodnoty, i manžel povinného.

(3) Proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve
prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze
provést exekuci, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost
nebo přešlo či bylo převedeno právo z exekučního titulu.

(4) Přechod povinnosti nebo přechod či převod práva lze prokázat jen
listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, ^12) pokud
nevyplývá přímo z právního předpisu.

(5) Prokáže-li se, že po zahájení exekučního řízení nastala právní
skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva
oprávněného, o něž v exekučním řízení jde, do řízení namísto
dosavadního oprávněného vstupuje jeho právní nástupce. Ten, kdo
nastupuje do řízení na místo dosavadního oprávněného, musí přijmout
stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení.

Návrh na nařízení exekuce

§ 37

(1) Exekuci lze nařídit jen na návrh oprávněného nebo na návrh toho,
kdo prokáže, že na něho přešlo nebo bylo převedeno právo z rozhodnutí
podle § 36 odst. 3 a 5 (dále jen "oprávněný").

(2) Oprávněný může podat návrh na nařízení exekuce podle tohoto zákona,
nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul podle
tohoto zákona.

§ 38

(1) V návrhu na nařízení exekuce musí být označen exekutor, který má
být pověřen provedením exekuce, s uvedením jeho sídla. Z návrhu musí
být dále patrné, kdo ho činí, které věci se týká a co sleduje, a musí
být podepsán a datován. Kromě toho musí návrh na nařízení exekuce
obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků nebo obchodní firmu nebo
název, sídlo a identifikační číslo, přesné označení exekučního titulu,
uvedení povinnosti, která má být exekucí vymožena, a údaj o tom, zda,
popřípadě v jakém rozsahu povinný vymáhanou povinnost splnil, popřípadě
označení důkazů, kterých se oprávněný dovolává.

(2) K návrhu na nařízení exekuce je třeba připojit originál nebo úředně
ověřenou kopii exekučního titulu opatřeného potvrzením o jeho
vykonatelnosti nebo stejnopis notářského zápisu nebo exekutorského
zápisu se svolením k vykonatelnosti, ledaže exekuční titul vydal
exekuční soud.

§ 39

(1) Neobsahuje-li návrh na nařízení exekuce všechny stanovené
náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, vyzve nejpozději do
15 dnů exekutor, kterému byl doručen návrh na nařízení exekuce,
oprávněného, aby návrh opravil nebo doplnil, určí mu lhůtu a poučí ho o
tom, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.

(2) Není-li v určené lhůtě návrh řádně opraven nebo doplněn a v řízení
nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo není-li přiložen exekuční
titul, soud sám nebo na návrh exekutora exekuční řízení zastaví. O
těchto následcích musí být oprávněný poučen.

Exekuční titul

§ 40

(1) Exekučním titulem je

a) vykonatelné rozhodnutí soudu, pokud přiznává právo, zavazuje k
povinnosti nebo postihuje majetek,

b) vykonatelné rozhodnutí soudu a jiného orgánu činného v trestním
řízení, pokud přiznává právo nebo postihuje majetek,

c) vykonatelný rozhodčí nález,

d) notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle zvláštního
právního předpisu ^13) nebo exekutorský zápis podle § 78 písm. a),

e) vykonatelné rozhodnutí orgánu veřejné správy včetně platebních
výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků a jiných
rozhodnutí, jakož i vykonatelný smír,

f) vykonatelné rozhodnutí a výkaz nedoplatků ve věcech nemocenského
pojištění a sociálního zabezpečení,

g) jiná vykonatelná rozhodnutí a schválené smíry a listiny, ^14) jejichž
výkon připouští zákon.

(2) Neobsahuje-li exekuční titul určení lhůty ke splnění povinnosti, má
se za to, že povinnosti uložené exekučním titulem je třeba splnit do 3
dnů a, jde-li o vyklizení bytu, do 15 dnů od právní moci rozhodnutí.

(3) Má-li podle exekučního titulu uvedeného v odstavci 1 písm. a), b)
nebo c) splnit povinnost více povinných a jde-li o dělitelné plnění,
platí, že povinnosti, nestanoví-li exekuční titul jinak, jsou zavázáni
splnit všichni povinní rovným dílem.

(4) Exekuci rozhodnutí soudu o prodeji zástavy lze provést tehdy,
obsahuje-li označení oprávněné a povinné osoby, zástavy a výši
zajištěné pohledávky a jejího příslušenství.

§ 41

Potvrzením o vykonatelnosti opatří exekuční titul podle § 40 odst. 1
písm. b), c), e), f) a g) ten orgán, který ho vydal, u smírů a dohod
pak ten orgán, který je schválil.

§ 42

(1) Exekuci na majetek patřící do společného jmění manželů lze provést
také tehdy, jde-li o vymáhání závazku, který vznikl za trvání
manželství jen jednomu z manželů. Za majetek patřící do společného
jmění povinného a jeho manžela se pro účely nařízení exekuce považuje
také majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto,
že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů
nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku
manželství. ^15)

(2) Při provádění exekuce se také nepřihlíží ke smlouvě, kterou byl
zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů o majetek,
který patřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky.
Totéž platí, byl-li smlouvou rozšířen zákonem stanovený rozsah
společného jmění manželů o majetek povinného, který nepatřil do
společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky.

§ 43

(1) Jestliže je to, co ukládá exekuční titul povinnému, vázáno na
splnění podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti oprávněného, lze
nařídit exekuci jen, prokáže-li oprávněný, že se podmínka splnila nebo
že sám svou vzájemnou povinnost vůči povinnému již splnil, popřípadě je
připraven ji splnit.

(2) V případech uvedených v odstavci 1 je třeba k potvrzení o
vykonatelnosti exekučního titulu připojit listinu vydanou nebo ověřenou
státním orgánem nebo notářem, z níž je patrné, že se splnila podmínka
nebo že oprávněný splnil svou vzájemnou povinnost, popřípadě je
připraven ji splnit.

§ 44

Nařízení exekuce a pověření exekutora k provedení exekuce

(1) Exekutor, kterému došel návrh oprávněného na nařízení exekuce,
požádá exekuční soud nejpozději do 15 dnů ode dne doručení návrhu o
pověření k provedení exekuce (dále jen „pověření“). Neobsahuje-li návrh
oprávněného všechny stanovené náležitosti nebo je nesrozumitelný nebo
neurčitý, běží tato lhůta až ode dne doručení opraveného nebo
doplněného návrhu, popřípadě exekučního titulu exekutorovi.

(2) V žádosti exekutora o pověření provedením exekuce musí být označen
exekutor, který má být pověřen provedením exekuce, s uvedením jeho
sídla. Žádost musí být datována a musí dále obsahovat jméno, příjmení a
bydliště účastníků nebo obchodní firmu nebo název, sídlo a
identifikační číslo, přesné označení exekučního titulu, datum jeho
vykonatelnosti a uvedení povinnosti, která má být exekucí vymožena.
Společně se žádostí exekutor soudu zašle návrh oprávněného na nařízení
exekuce a všechny listiny, které k návrhu připojil. Žádost musí být
podána na elektronickém formuláři a všechny listiny, které se soudu
zasílají společně s ní, musí být zaslány v elektronické podobě; není-li
to technicky možné, mohou být žádost i listiny zaslány v listinné
podobě.

(3) Soud usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora
do 15 dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady
pro nařízení exekuce, jinak návrh zamítne. Soud nařídí exekuci, aniž by
stanovil, jakým způsobem má být exekuce provedena.

(4) Exekutor doručí stejnopis usnesení oprávněnému, povinnému a Komoře.
Orgánům pověřeným vedením evidence (rejstříků) právnických osob ^16),
případně dalším orgánům či osobám se usnesení doručí, jen je-li to
potřebné pro vedení exekuce. Je-li v katastru nemovitostí zapsáno
vlastnické právo povinného, usnesení se doručí katastrálnímu úřadu, v
obvodu jehož územní působnosti se nachází sídlo soudu, který exekutora
pověřil.

(5) Usnesení se doručí oprávněnému a povinnému do vlastních rukou.
Povinnému se doručí společně s návrhem na nařízení exekuce.

(6) Usnesení obsahuje

a) označení exekučního soudu, který pověřuje exekutora provedením
exekuce,

b) označení exekutora, který je pověřen provedením exekuce,

c) označení exekučního titulu a orgánu, který ho vydal, nebo osoby,
která jej vyhotovila,

d) označení oprávněného a povinného,

e) označení povinnosti, která má být exekucí vymožena, včetně
povinnosti k úhradě nákladů exekuce,

f) podpis a datum,

g) poučení podle odstavce 7, § 44a odst. 1 a § 46 odst. 5.

(7) Proti usnesení o nařízení exekuce je přípustné odvolání, v němž
nelze namítat jiné skutečnosti než ty, jež jsou rozhodné pro nařízení
exekuce; k ostatním soud nepřihlédne a nařízení exekuce potvrdí.
Neobsahuje-li odvolání skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce nebo
neobsahuje-li žádné skutečnosti, soud usnesením odvolání odmítne.
Podá-li povinný odvolání k rukám exekutora, je ten povinen postoupit je
bez zbytečného odkladu příslušnému soudu; doručením exekutorovi je
zachována lhůta k podání odvolání.

§ 44a

(1) Po doručení usnesení nesmí povinný nakládat se svým majetkem včetně
nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma
běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních
potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a
správy majetku. Právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, je
neplatný. Právní úkon se však považuje za platný, pokud se neplatnosti
právního úkonu nedovolá exekutor, oprávněný, nebo přihlášený věřitel,
aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky. Právní účinky dovolání se
neplatnosti nastávají od účinnosti právního úkonu, dojde-li exekuční
příkaz nebo jiný projev vůle exekutora, oprávněného, nebo přihlášeného
věřitele všem účastníkům právního úkonu, jehož neplatnosti se exekutor,
oprávněný nebo přihlášený věřitel dovolává.

(2) Složí-li povinný u exekutora částku ve výši vymáhané pohledávky,
nákladů exekuce a nákladů oprávněného, exekutor na návrh povinného
zruší rozhodnutím zákaz podle odstavce 1 a podle § 47 odst. 4. Exekutor
vydá rozhodnutí podle věty první do 7 dnů ode dne, v němž mu byl
doručen návrh povinného, a neprodleně ho zašle účastníkům řízení a
dalším osobám, jimž byly v rámci exekuce doručeny exekuční příkazy
podle § 49 odst. 4. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek
přípustný.

(3) Na návrh povinného může exekutor rozhodnout o tom, že se zákaz
podle odstavce 1 a podle § 47 odst. 4 nevztahuje na majetek, který
povinný uvedl v návrhu, jestliže povinný zároveň doloží, že jeho
zbývající majetek zjevně a nepochybně postačuje k uhrazení vymáhané
pohledávky včetně nákladů oprávněného a nákladů exekuce.

(4) S písemným souhlasem exekutora, oprávněného a všech přihlášených
věřitelů může povinný k úhradě vymáhané pohledávky, jejího
příslušenství, nákladů exekuce či nákladů oprávněného zpeněžit majetek
nebo jednotlivé majetkové hodnoty, nejsou-li postiženy jinou
exekucí ^16a), nejméně však za obvyklou cenu zjištěnou na základě
znaleckého posudku splatnou při podpisu smlouvy k rukám exekutora.

(5) Odstavec 1 se nepoužije, je-li povinným stát.

§ 44b

Změna exekutora

Požádá-li oprávněný exekuční soud o změnu exekutora, exekuční soud po
vyjádření exekutora jej pověření zprostí, jsou-li pro to důvody
zvláštního zřetele hodné. V takovém případě pověří exekuční soud
provedením exekuce exekutora, kterého navrhne oprávněný, a exekutor
zproštěný pověření mu věc postoupí. Účinky původního návrhu oprávněného
na provedení exekuce zůstávají zachovány. Odměna exekutora, který byl
zproštěn pověření, se vypočítá tak, jako by došlo k zastavení exekuce.
Nově pověřený exekutor rozhodne příkazem k úhradě nákladů exekuce o
dosud vzniklých nákladech exekuce.

§ 45

Věcná a místní příslušnost exekučního soudu

(1) Věcně příslušným exekučním soudem je okresní soud.

(2) Místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má
bydliště povinný, je-li fyzickou osobou, a nemá-li bydliště, soud, v
jehož obvodu se zdržuje. Má-li povinný, který je fyzickou osobou,
bydliště na více místech, jsou místně příslušnými všechny soudy, v
jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Je-li povinný
právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný
sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, bydliště v České
republice, ani se v ní nezdržuje, nebo nemá-li povinný, který je
právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud,
v jehož obvodu má povinný majetek; má-li majetek v obvodu více soudů,
je příslušným soud, kterému byla jako prvnímu doručena žádost exekutora
o udělení pověření.

§ 46

(1) Pověřený exekutor postupuje při provádění exekuce rychle a účelně;
při tom dbá ochrany práv účastníků řízení i třetích osob dotčených jeho
postupem.

(2) Pověřený exekutor činí i bez návrhu úkony směřující k jejímu
provedení. Exekutor provádí exekuci až do vymožení pohledávky a jejího
příslušenství nebo vynucení jiné vymáhané povinnosti, nákladů exekuce a
nákladů oprávněného; tím bude exekuce provedena. Úkony a rozhodnutí
exekutora a exekučního soudu jsou evidovány v exekučním spise, který
vede exekutor v listinné nebo v elektronické podobě.

(3) Exekutor je povinen provádět exekuce v pořadí, v jakém mu byla
doručena usnesení o nařízení exekuce.

(4) Peněžitá plnění na vymáhanou povinnost se hradí exekutorovi.
Nedohodnou-li se exekutor a oprávněný jinak, exekutor po právní moci
usnesení o nařízení exekuce zajistí po odpočtu nákladů exekuce výplatu
celé vymožené pohledávky oprávněnému do 30 dnů od doby, kdy peněžité
plnění obdržel. Vymožené částečné plnění exekutor vyplatí oprávněnému,
nedohodl-li se s ním jinak, ve stejné lhůtě v případě, kdy toto
nevyplacené částečné plnění převyšuje částku 1 000 Kč.

(5) Exekutor zašle povinnému společně s usnesením výzvu ke splnění
vymáhané povinnosti, v níž vyčíslí vymáhaný nárok a zálohu na snížené
náklady exekuce ^16b) a náklady oprávněného. Zároveň povinného poučí, že
splní-li ve lhůtě 15 dnů vymáhaný nárok a uhradí zálohu, vydá exekutor
neprodleně příkaz k úhradě nákladů exekuce. Právní mocí příkazu k
úhradě nákladů exekuce bude exekuce provedena. Splněním vymáhaného
nároku a uhrazením zálohy zaniká zákaz podle § 44a odst. 1 a podle § 47
odst. 4. Jinak exekutor provede exekuci.

(6) Je-li exekuční řízení podle zvláštního právního předpisu
přerušeno ^16c) nebo zvláštní právní předpis stanoví, že exekuci nelze
provést ^16d), exekutor nečiní žádné úkony směřující k provedení
exekuce, pokud zákon nestanoví jinak. Insolvenčnímu správci exekutor
vydá výtěžek exekuce bezodkladně po právní moci usnesení, kterým
rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o vydání výtěžku insolvenčnímu
správci.

(7) Po skončení exekuce podle odstavců 2 a 5 a § 55 zašle exekutor
oznámení o skončení exekuce všem orgánům a osobám, které ve svých
evidencích vedou poznámku o probíhající exekuci anebo kterým byla v
exekuci uložena nějaká povinnost; oznámení není rozhodnutím. Na žádost
zašle toto oznámení neprodleně rovněž účastníkům řízení.

Exekuční příkaz

§ 47

(1) Exekutor poté, co mu bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce,
posoudí, jakým způsobem bude exekuce provedena, a vydá nebo zruší
exekuční příkaz ohledně majetku, který má být exekucí postižen.
Exekučním příkazem se rozumí příkaz k provedení exekuce některým ze
způsobů uvedených v tomto zákoně. Exekutor je povinen v exekučním
příkazu zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný,
zejména vzhledem k nepoměru výše závazků povinného a ceny předmětu, z
něhož má být splnění závazků povinného dosaženo.

(2) Exekuční příkaz má účinky nařízení výkonu rozhodnutí podle
občanského soudního řádu. Podle exekučního příkazu se exekuce provede
po právní moci usnesení o nařízení exekuce.

(3) Proti exekučnímu příkazu není přípustný opravný prostředek.

(4) Majetek, který je postižen exekučním příkazem, nesmí povinný
převést na jiného, zatížit ho nebo s ním jinak nakládat. Právní úkon,
kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatný.

(5) Provedením exekuce a zastavením exekuce zanikají účinky všech
vydaných exekučních příkazů.

§ 48

V písemném vyhotovení exekučního příkazu exekutor uvede

a) exekuční soud,

b) označení exekutora, který je pověřen provedením exekuce,

c) exekuční titul a orgán, který jej vydal, nebo osobu, která jej
vyhotovila,

d) označení účastníků,

e) označení povinnosti, která má být exekucí vymožena,

f) způsob provedení exekuce,

g) označení osob, kterým se doručuje exekuční příkaz,

h) výrok, poučení o odvolání, den a místo jeho vydání a podpis
exekutora.

§ 49

(1) Výrok exekučního příkazu ukládajícího zaplacení peněžité částky
musí rovněž obsahovat

a) označení toho, vůči komu má povinný nárok na mzdu (plátce mzdy),
jde-li o provedení exekuce srážkami ze mzdy povinného,

b) označení peněžního ústavu a čísla účtu nebo jiného jedinečného
identifikátoru ^7a), jde-li o provedení exekuce přikázáním pohledávky
povinného z účtu u peněžního ústavu; označí-li se více účtů povinného u
téhož peněžního ústavu, uvede se také pořadí, v jakém z nich má být
vymáhaná pohledávka odepsána,

c) označení toho, vůči komu má povinný jinou pohledávku (dlužníka
povinného), jde-li o provedení exekuce přikázáním jiné pohledávky
povinného než z účtu u peněžního ústavu,

d) označení toho, vůči komu má povinný jiné právo, než je uvedeno pod
písmeny a), b) a c), které má majetkovou hodnotu a které není spojeno s
osobou povinného a je převoditelné na jiného, nebo označení podílu v
obchodní společnosti nebo označení členství v družstvu, jde-li o
provedení exekuce postižením jiných majetkových práv povinného,

e) označení věcí, které mají být prodány, případně spoluvlastnického
podílu na nich, nebo údaj o tom, že mají být prodány všechny podle
zákona postižitelné movité věci, jde-li o provedení exekuce prodejem
movitých věcí povinného nebo spoluvlastnického podílu povinného na
movitých věcech,

f) označení nemovitosti, která má být prodána, případně
spoluvlastnického podílu na ní, jde-li o provedení exekuce prodejem
nemovitosti povinného nebo spoluvlastnického podílu povinného na
nemovitosti,

g) označení podniku nebo části podniku povinného anebo podílu povinného
jako spolumajitele podniku, který má být prodán, jde-li o provedení
exekuce prodejem podniku nebo části podniku povinného anebo podílu
povinného jako spolumajitele podniku.

(2) Výrok exekučního příkazu o prodeji zástavy musí rovněž obsahovat
označení movité věci nebo nemovitosti, která má být prodána.

(3) Ve výroku exekučního příkazu se uvedou další zákazy, příkazy a
výzvy, které podle zvoleného způsobu provedení exekuce musí obsahovat
usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu.

(4) Exekuční příkaz doručí exekutor oprávněnému, povinnému a dalším
osobám, kterým se podle zvoleného způsobu exekuce doručuje usnesení o
nařízení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu.

(5) Do vlastních rukou se osobám uvedeným v odstavci 4 doručuje v
případech, v nichž podle zvoleného způsobu exekuce občanský soudní řád
stanoví, že se doručuje do vlastních rukou usnesení o nařízení výkonu
rozhodnutí.

§ 50

Součinnost oprávněného a povinného

(1) Exekutor může vyzvat oprávněného, aby navrhl, jakým způsobem má
provést exekuci, a označil plátce mzdy povinného či plátce jiného
pravidelného příjmu povinného, popřípadě fyzickou nebo právnickou
osobu, vůči které má povinný pohledávku, (dlužník povinného) a uvedl
důvod této pohledávky; jde-li o pohledávku z účtu u peněžního ústavu,
uvede oprávněný peněžní ústav a číslo účtu nebo jiný jedinečný
identifikátor ^7a), z něhož má být pohledávka odepsána.

(2) Považuje-li to exekutor za účelné, může předvolat povinného a
vyzvat ho k dobrovolnému splnění povinnosti, kterou mu ukládá exekuční
titul, a k prohlášení o majetku povinného.

(3) Exekutor je oprávněn nahlédnout do soudního spisu o prohlášení o
majetku povinného.

§ 51

Pověření k provedení exekuce zaniká, jestliže

a) exekuční soud rozhodl o vyloučení exekutora,

b) exekuce byla zastavena,

c) pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce byly vymoženy,

d) exekuční soud pověřil provedením exekuce jiného exekutora.

§ 52

(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení
přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, je exekutor oprávněn vykonat
všechny úkony, které občanský soudní řád a další právní předpisy jinak
svěřují při provedení výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli
nebo jinému zaměstnanci soudu.

§ 53

zrušen

§ 54

Odklad exekuce

(1) Návrh na odklad exekuce se podává u pověřeného exekutora. Návrh na
odklad exekuce, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je
nesrozumitelný anebo neurčitý nebo ke kterému nejsou přiloženy listiny
k prokázání tvrzení obsažených v návrhu, exekutor odmítne, jestliže pro
tyto nedostatky nelze o návrhu věcně rozhodnout. Ustanovení § 43
občanského soudního řádu se nepoužije.

(2) Do vydání rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce exekutor nečiní
žádné úkony směřující k provedení exekuce, nejde-li o návrh, který je
svévolným nebo zřejmě bezúspěšným uplatňováním nebo bráněním práva.
Věta první se nepoužije, uplatní-li účastník v návrhu na odklad stejné
okolnosti, o nichž již bylo rozhodnuto.

(3) Odloží-li exekutor nebo exekuční soud exekuci na návrh povinného
podle § 266 odst. 1 občanského soudního řádu, potom exekutor nebo
exekuční soud uvede dobu, na kterou exekuci odkládá; po tuto dobu
exekutor nečiní žádné úkony směřující k provedení exekuce. Po uplynutí
doby odkladu exekutor i bez návrhu pokračuje v provádění exekuce.

(4) Je-li odložena vykonatelnost exekučního titulu, exekutor nebo
exekuční soud odloží provedení exekuce do doby pravomocného skončení
řízení, ve kterém soud rozhoduje o odložení vykonatelnosti exekučního
titulu.

(5) Je-li u exekutora složena jistota ve výši vymáhané pohledávky,
nákladů oprávněného a nákladů exekuce, exekutor nebo exekuční soud na
návrh povinného odloží provedení exekuce do právní moci rozhodnutí o
návrhu na zastavení exekuce podaném povinným a rozhodne o tom, že
povinný není vázán zákazem uvedeným v § 44a odst. 1 a v § 47 odst. 4
ode dne vydání rozhodnutí o odkladu. Nedojde-li k zastavení exekuce,
použije se jistota na úhradu vymáhané pohledávky, nákladů oprávněného a
nákladů exekuce; jinak se vrátí složiteli jistoty.

(6) I bez návrhu může exekuční soud odložit provedení exekuce, lze-li
očekávat, že exekuce bude zastavena.

(7) Nevyhoví-li exekutor návrhu na odklad exekuce do 7 dnů, postoupí
jej společně s exekučním spisem k rozhodnutí exekučnímu soudu, který o
něm rozhodne bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů.

§ 55

Zastavení exekuce

(1) Návrh na zastavení exekuce může povinný podat do 15 dnů ode dne,
kdy se dozvěděl o důvodu zastavení exekuce. Návrh na zastavení exekuce
se podává u pověřeného exekutora.

(2) Podá-li účastník návrh na zastavení exekuce, exekutor do 15 dnů od
doručení návrhu vyzve další účastníky exekuce, aby se vyjádřili, zda s
návrhem souhlasí, a aby se v případě, kdy nesouhlasí s tvrzeními
obsaženými v návrhu na zastavení, vyjádřili k návrhu a předložili
listiny k prokázání svých tvrzení. Jestliže všichni účastníci se
zastavením exekuce souhlasí, exekutor vyhoví návrhu na zastavení
exekuce do 30 dnů od marného uplynutí lhůty k vyjádření nebo od
doručení souhlasného vyjádření, nastalo-li dříve. Nevyhoví-li exekutor
návrhu na zastavení exekuce, postoupí jej společně s exekučním spisem v
uvedené lhůtě k rozhodnutí exekučnímu soudu.

(3) O zastavení exekuce rozhodne exekutor i bez návrhu, souhlasí-li se
zastavením oprávněný. Nesouhlasí-li oprávněný, požádá exekutor o
zastavení exekuční soud, který při rozhodování postupuje podle odstavce
4.

(4) O zastavení exekuce může rozhodnout exekuční soud i bez návrhu.

(5) Nesloží-li oprávněný přiměřenou zálohu na náklady exekuce, exekutor
exekuci zastaví. Exekutor exekuci nezastaví pouze tehdy, jsou-li
splněny podmínky pro osvobození oprávněného podle zvláštního právního
předpisu nebo je-li vymáhán o výživné na nezletilé dítě.

§ 55a

Soud exekuci na návrh účastníků nezastaví, nejsou-li zaplaceny náklady
exekuce.

§ 55b

Rozhodování exekutora

(1) Při rozhodování postupuje exekutor obdobně podle občanského
soudního řádu. Exekutor při rozhodování činí úkony, které v řízení o
výkon rozhodnutí přísluší soudu prvého stupně.

(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, exekutor rozhoduje usnesením, které
doručí účastníkům řízení a dalším osobám, o jejichž návrzích a právech
a povinnostech rozhoduje.

(3) Exekutor rozhoduje bez jednání, nestanoví-li občanský soudní řád
jinak.

(4) Stanoví-li tento zákon, že má být úkon učiněn u exekutora, lhůta
zůstává zachována, je-li úkon učiněn u exekučního soudu, který podání
neprodleně zašle exekutorovi.

§ 55c

Odvolání proti rozhodnutí exekutora

(1) Proti rozhodnutí exekutora může účastník řízení podat odvolání.

(2) O odvolání proti rozhodnutí exekutora rozhoduje krajský soud, v
jehož obvodu působí exekuční soud.

(3) Odvolání není přípustné proti

a) rozhodnutí exekutora o návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu (§ 68),

b) exekučnímu příkazu, nebo

c) příkazu k úhradě nákladů exekuce.

(4) Odvolání lze podat do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení
rozhodnutí u exekutora, proti jehož rozhodnutí odvolání směřuje.
Bylo-li vydáno opravné usnesení týkající se výroku rozhodnutí, běží
tato lhůta znovu od právní moci opravného usnesení.

(5) Ustanovení § 201 až 226 občanského soudního řádu se použijí
přiměřeně.

(6) Úkony podle § 208 až 210a občanského soudního řádu činí exekutor,
který poté odvolání předloží společně s exekučním spisem odvolacímu
soudu.

§ 56

Písemnosti v exekučním řízení doručuje exekutor buď osobně nebo
prostřednictvím svého zaměstnance nebo prostřednictvím veřejné datové
sítě do datové schránky ^16a) anebo prostřednictvím provozovatele
poštovních služeb nebo jiné osoby, která provádí přepravu zásilek.

§ 57

Uvedení v předešlý stav je v exekučním řízení vyloučeno.

Adresa této části zákona: http://www.agentka.cz/cz/zakony/exekucni-rad/12000114